Na tomto blogu najdete mé povídky, recenze i různé postřehy a zážitky z mého života. Pokud ovšem nemáte rádi slash (nebo yaoi - podle toho, který výraz je vám bližší), nedoporučuji vám povídky číst.

5. Čas pokročit

6. prosince 2016 v 23:50 | Kathy |  Jak sbalit Pottera
Oh ano, já vím, že jsem asi měla spíš psát Trust me... (nebo ještě líp, spát, jestli zase nechci málem omdlívat na dějáku), ale ono se to nedá pořádně přepisovat večer a tohle mě baví psát víc. Ale pokud byste vyloženě chtěli další kapitolu Trust me... stačí dát vědět a já ji napíšu, jen mi teď nepříjde, že by o to byl až takový zájem, tak jsem si řekla, že první dopíšu tohle.
Mimochodem určitě jste si všimli, že jsem trochu změnila styl (obrázek v záhlaví). To proto, že se tam ten sníh jinak ztrácí, když je to černobílé.
Společné učení pokračuje, Draco si neví rady a Harry usoudí, že je čas na další tah


Draco dočetl stránku a otočil na další.
Seděl na svém obvyklém místě v zadní části knihovny s Potterem už pátý večer v řadě! To zanmenalo, že mu zbývají už jen dva týdny a pět dní a on se zatím nikam nedostal! No... fajn, možná už mu Potter začínal víc věřit a, když se nad tím Draco pozastavil, uvědomoval si, že se s ním cítí podivně příjemně. Nahlas by to nepřiznal, ale začínal mít tyhle jejich večerní schůzky rád. Zdálo se, že Potterovi opravdu pomáhám když mu Draco předčítá látku nahlas a pak o tom chvilku diskutují a zkouší se navzájem. A Dracovi to víceméně vyhovovalo také, dokonce ho to bavilo, protože Potter nebyl zase tak špatná společnost, ale kdyby ho od sebe tak neodháněl...
Draco byl rozhodnutý to nevzdat, dokonce se snažil být milý na jeho nebelvírské přátelé, protože to po něm chtěl. Draco se opravdu snažil. Ale očividně ne dost.
Už už se chystal pokračovat ve čtení, když to ho Potter zarazil. Vlastně Harry, měl by o něm přemýšlet jako o Harrym. Když si na to dostatečně zvykne, nebude mít takové nutkání říkat mu Potter. Ano, Draco ho oslovaval jménem a P- Harry (!) nic nenamítal. Což neznamenalo, že by snad on řekl Dracovi jménem, proč také, že ano? Proč se namáhat?
"Tys mě neposlouchal, že ne?" zeptal se Harry a zdálo se, že se chystá odejít.
"Ne, promiň. Ty odcházíš?"
"Jo, říkal jsem, že mám dost. Jo a zítra se mnou nepočítej. Vlastně ani pozítří."
Draco na něj zůstal zírat. Nehodlal se na něj vykašlat, že ne? Přeci nic neprovedl, držel se dohody, při lektvarech seděl s ním a pomáhal mu, učil se sním, byl milý na něj i na jeho přátelé... možná se jim nelíbí, že spolu tráví tolik času? Jistě, že se jim to nelíbí! Ačkoliv vědí jen o těch hodinách lektvarů, jak se dozvěděl od Harryho. Tyhle jejich malá setkání drží v tajnosti, ale mělo ho napadnout, že dřív nebo později k tomuhle dojde, ne? Musí samozřejmě trávit čas se svými nebelvírskými přáteli, pokud nechce přitáhnout moc pozornosti, ale to neznamená, že se na Draca vykašle, že?
"Ale v pátek s tebou počítat můžu, že?" zeptal se a doufak, že nezněl moc zoufale. Ale odpovědi se nedočkal. "Harry?"
"Ne," odvětil po delší chvíli ticha.
"C-cože?"
"Prostě ne, Malfoyi. Nepočítej se mnou v pátek, ani o víkendu, nepříjdu. Pochopil jsi mě dost jasně nebo ti to mám ještě jednou zopakovat?" Harry zněl tak nějak podrážděně.
"A-ale..." chtěl něco říct, ale Harry už byl na odchodu. "Počkej!" Draco si rychle naházel věci do tašky, knihy kouzlem poslal na svá místa a vyběhl z knihovny za ním. Rychle ho na prázdné chodbě dohnal.
"Harry, tak počkej přece!" křikl na něj a chytl ho za ruku, aby ho zastavil. Harry mu ruku vytrhl, ale zastavil se a otočil se na něj.
"Co?!"
"Proč? J-já...udělal nebo řekl jsem něco, co tě naštvalo?"
Ticho.
"Tak řekni něco! Co je špatně? No tak, Harry, prosím!" snažil se zjistit, proč najednou změnil názor. Dobře, spíš škemral, aby mu to řekl. A pak bude škemrat, aby mu dal další šanci, ať už ho naštval čímkoliv. Kvůli sázce, samozřejmě, opakoval si v duchu dokola jako mantru, ale nepomáhalo to. Když jen pomyslel na to, že by se měl na delší dobu vzdát těchle chvil, kdy mohl být s Harrym, měl pocit, jako by se něco uvnitř něj pomalu a bolestivě rozpadalo na milióny kousíčků.
"Měl bys jít," řekl jen Nebelvír a díval se na Draca bez jakýchkoliv emocí.
Harry si tenhle pohled civičil celý týden, vlastně si tajně cvičil všechno tohle. Nečekal, že to bude tak těžké vidět Malfoye tak...zoufalého? Ale jistě, všechno kvůli té sázce. Přitom to byla docela škoda, začínal mít totiž pocit, že by s Malfoyem mohl docela dobře vycházet. A zlepšil si známky. I když věděl, že je to všechno jen fraška, oboustraná přetvářka, přesto to vypadalo tak opravdově.
"Ne. Harry, ne. Aspoň mi odpověz! Co jsem ti udělal, že se mnou najednou nechceš mluvit? Já se opravdu sanžím, copak to nevidíš? Já-"
"Draco," přerušil ho. "Prostě jdi pryč, odejdi a víc na mě nemluv!" řekl klidně a otočil se. Pomalu odešel a nechal za sebou zmateného Zmijozela.

***

"Víš, aspoň bys mohl říct, z jaké je koleje!" zamumla Ron s plnou pusou.
Po prvních dvou večer se o něj jeho přátelé začali bát a vyptávali se a vaptávali a Harry jim řekl jen, že se prostě jen chce učit s někým jiným. A ti dva si z tohoh vyvodili, že Harry má děvče. Nevadilo to, aspoň měl výmluvy na setkání s Dracem, kterých se nyní docela nerad vzdával. Ale musel. A měl by přemýšlet o citech, které k němu Draco údajně chová...nebo minimálně vypadat, že o tom přemýšlí, aby byl jeho plán úplný.
Nehodlal se na Zmijozela vykašlat úplně, zatím ne. Jen potřeboval, aby to vypadalo, že je zmatený svými i jeho city a potřebuje přemýšlet. Což potřeboval, ale o tom, co mu řekne v neděli tréninku zmijozelského družstva.
"Ty, Harry, jak je to s tím Malfoyem?" zeptala se Hermiona.
Od toho prvního dne, kdy spolu seděli na lektvarech se na to ptali neustále. Harry jim řekl, že jde o takovou malou dohodu, jen co se lektvarů týče, takže se nemusí bát, že by Malfoyovi nějak důvěřoval. Samozřejmě si musel vymyslet spoustu dalších vysvětlení, ale nakonec dali pokoj. Harry se sice cítil pšatně, že jim lhal, ale vždyť jim stejně hodlá říct pravdu až bude správný čas. Zatím by to nepochopili.
Ale Harryho docela překvapilo, že se na to Hermiona ptá zrovna v tuto chvíli.
"Hm, proč?" zeptal se jen. Do příštího týdne naštěstí neměli žádné další lektvary, takže to řešit nemusel.
"No, protože z tebe nespustil oči, od chvíle, kdy jsme sem vešly," řekla mu.
Harry o tom věděl, ale nečekal, že to Zmijozel vadrží tak dlouho, byl tam bezmála deset minut. Přesto se mu podařilo udržet výraz, který dával jasně najevo, co si o Malfoyovi myslí. A neotočil se.

***

Harry ho ignoroval. Vyhýbal se mu, ani se na něj nepodíval, a když byli ve stejné místnosti, dbal na to, aby byl na opačném konci, než Draco.
A Draca to štvalo...no vlastně ho to spíš deptalo. Zvykl si, že se spolu učili každý večer, zvykl si na jeho hloupé otázky ohedně učiva, zvykl si na občasný vtípek, který od něj sem tam zaslechl. A teď mu to chybělo, chyběl mu on a Draco to hodlal ututlat. Nikdo se nesmí dozvědět, že Dracu Malfoyovi záleží na tom, jestli s ním nějaký blbý Nebelvír mluví, natož ještě Harry Potter! Ale záleželo mu na tom a ne jen kvůli té hloupé sázce. Draco si to začínal uvědomovat, i když o to vůbec nestál, ale co s tím mohl dělat?
Po zbatek týdne byl nesoustředěný a náladový, nemohl se zbavit myšlenek na Harryho. Proč s ním nemluvil? Nevědl snad o té sázce ne? To by ho asi na místě proklel. Ale co to tedy mohlo způsobit? Dostane ještě šanci? Bude s ním chtít HArry v pondělí sedět na lektvarech?
Draco se nemohl zbavit těchto myšlenek, Harry s ním nemluvil a čas se mu krátil.

***

Trénink byl na nic. Abslutně na nic!
Normálně ho létání bavilo, a co teprve famfrpál! Ale zrovna v tuhle chvíli se nedokázal soustředit ani na to, protože zase myslel na Pottera. A ještě se to příšerně protáhlo, takže za půl hodiny měla být večeře. Tedy ne, že by na ní Draco plánoval jít.
Draco počkal, až všichni jeho spoluhráči odejdou do hradu a pak teprve se šel osprchovat. Neubránil se při tom vzpomínce, kdy přesně ve stejné místnosti stál s jistým téměř nahým nebelvírským chytačem. Už jen z představy Harryho, jak tam stál s ručníkem koelm pasu, voda stékající po jeho těle... Draco zatřepal hlavou a pokoušel se myslet na cokoliv jiného, neboť jen ta představa způsobila, že se jeho srdce rozbušilo dvakrát rychleji a celým jeho tělem probíhalo známé mravenčení.
Nemohl tam zůstat dlouho, musel pryč, mezi lidi, zabavit se a myslet na něco jiného, protože měl pocit, že jinak se zblázní.
Ještě než vyšel do šaten, natáhl si kalhoty a košily. Zapínat ji začal až teprve v šatně a ani ji celou nedopnul a už sahal po kravatě, jen aby byl co nejdříve někde jinde.
A pak zaslechl cvaknutí zámku. Natáhl se po hůlce, kterou si položil na plášť a ustrnul, když si uvědomil, že tam není. To byl tak rozrušený, že si nevšiml, že mu někdo přímo pod nosem sebral hůlku?!
"Hledáš tohle?" ozval se za ním známý hlas. Dracovi vyklouzl z ruky kus zelenostříbrné látky a spadl na zem. Nechal kravatu kravatou a pomalu se otočil. Jak čekal, stál tam s jeho hůlku v ruce a díval se na něj skrz ty své kulaté brýle, s valsy trčícími všemy směry. Co ho překvapilo byl fakt, že svou hůlku pohodil na zem. Ne - byla na kusu černostříbrné látky. Jistě neviditelný plášť, to se dalo očekávat.
Takže tu byl zamknutý jen s Harrym bez hůlky a naprosto vyvedý z míry, k čertu s tím vším!
Chtěl mu říct, ať mu vrátí hůlku a vypadne. Chtěl odseknout nějakou hnusnou poznámkou, tak jak to dělal dřív. Chtěl se mu omluvit, ať už mu udělal cokoliv. Chtěl ho přesvědčit, aby mu dal další šanci, i za cenu, že by ho prosil na kolenou. Chtěl... chtěl toho tolik, ale nedokázal udělat nic. Nebyl schopen se pohnout, jako by byl pod Petrificem a v krku mu tak náhle vyschlo, že nedokázal vydat ani hlásku. Jediné, co mohl dělat bylo čekat.
Harry jeho hůlku položil vedle té své a přišel k němu blíž.
"Vrátím ti ji, jen se chci ujistit, že mě neprokleješ," slíbil, a když se nedočkal žádné odpovědi, přiblížil se ještě víc, až stál jen asi dvě stopy od něj.
"Promluvme si, Draco."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kuro. Kuro. | 7. prosince 2016 v 17:18 | Reagovat

Ježiš! Takhle to utnout... mě klepne XD! Nemůžu se dočkat další kapitoly *w* Ale strašně je mi líto Draca.
Jinak Trust me mám ráda a uvítala bych další kapitolu s radostí. Mimochodem konečně jsem kámošku nalákala na Glee >:3

2 Kathy Kathy | 7. prosince 2016 v 17:47 | Reagovat

[1]: No to bylo schálně :D Ale spíše pro mě, abych se donutila dřív psát (tedy dnes v noci). A pak, že když to utneš v nejlepším, je to proto, aby to lidi četli víc. Blbost! To je proto, abys to psala dřív :D
Ach ano, jsem trochu zlá a chudáček Draco si ještě vytrpí. Netuším, proč mi pokaždý výjde Harry v dominantní roli...no asi kvůli tomu všemu kolem Voldemorta a fakt, že Draco byl vždycky takovej tatínkův mazánek :D Ale je mi ho strašně líto, když vím, jak to bude pokračovat.
Dobře, zítra končím dřív, tak se vrhnu na Trust me... místo víkendo, protože to budu stejně pryč ;)
Hurááá!!! Jen tak dál! Mě to trvalo skoro rok, ale nakonec jsem to taky dokázala. A pak jsem ji nalákala na Sherlocka. No, zrvona v tuhle dobu jsme ale spíš posedlé Harrym Potterem. Můj učitel výtvarky by mohl povídat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama