Na tomto blogu najdete mé povídky, recenze i různé postřehy a zážitky z mého života. Pokud ovšem nemáte rádi slash (nebo yaoi - podle toho, který výraz je vám bližší), nedoporučuji vám povídky číst.

Nejdůležitější orgán

14. února 2017 v 20:29 | Kathy |  Téma týdne
Jak jse slíbila, je tu konečně další povídka na TT! Měla být až zítra, ale když je ten Valentín...
A pod článkem bude i jeden z těch slibovaných obrázků. A když už jsem u obrázků, tady zatím žádný nedám. Hledala jsem něco, co by se mi k tomu hodilo. Nakonec jsem se rozhodla to sama nakreslit. Ano, čtete dobře - budu kreslit pbrázek k tomuto článku. Netuším jak se mim to podaří, ale snad se na to bude dát koukat :D A pokusím se to udělat co možná nejdříve a co nejméně nevhodné.
Přes jarní prázdniny jsem začala znova koukat na Bleach. Pro ty, co to neznají doporučuji se podívat, je to opravdu skvělé anime ;) Je to první anime, které mě opravdu vtáhlo do děje a v podstatě jen díky tomu jsem si anime tak oblíbila. Myslím, že někde mám ještě staré obrázky z doby před třemi lety, kdy jsem na to poprvé koukala ještě přes tablet. Je jich určitě něco přes třicet. Jenže jsem to nikdy nedokoula. Tak jsem si minulý týdden řekla, že to napravím a za ten týden jsem shlédla už tři řady. Teď jsem na začátku 10. série.
Takže jsem se nechala inspirovat a napsala tuhle krátkou povídku s mými nejoblíbenějšími Espady. No dobře, možná jetšě Szael Aporro :D Asi budu muset hodit do nějaké povídky i jeho, ať je to fér.

Název: Nejdůležuitější orgán
Fandom: Bleach
Raiting: 13+
Postavy: Ulquiorra Cifer, Grimmjow Jeargerjaquez
Pár: Ulquiorr/Grimmjow (nečekaně:D)
Varování: Slash(...nebo se víc hodí Shonen-ai?), trochu násilí
Děj: Co se stane, když se Grimmjow nudí a Ulquiorrovi se dostane do ruky červená knihovna?



Modrovlasý Arrancar se procházel po Las Noches k smrti znuděný. Nikdo neměl chuť bojovat a co jiného se dá asi v Hueco Mundo dělat?
Zamračil se na modrou oblohu, která tu byla uměle vytvrořena místo stropu. Pohled na ni ho začínal štvát. Kdo to ky viděl - slunce v Hueko Mundo? Co si ještě ten Aizen vymyslí?
Naštvaně kopl do kamene, který mu ležel v cestě. Podařilo se mu trefit jednu z věží. Náhle si uvědomil, že tam není sám. Cítil velmi známe reatsu právě z té věže. Podíval se na její vršek a na tváři se mu objevil široký, nebezpečně vypadající úsměv.
Proč by se tu měl sám nudit, když má na dosah ruky zábavu?
Tmavovlasý Espada s alabastrově bílou kůží si nově příchozí nevšímal ani ve chvíli, kdy stál pár kroků za ním. Ulquiorra seděl na okraji věže s pohledem upřeným do dálky a nedával nijak na jevo, že o něm ví. Musel cítit jeho reatsu, takže ho nejspíš prostě jen ignoroval. Grimmjow nesnášel, když ho někdo ignoroval. Zavrčel, dost nahlas na to, aby ho slyšel i Ulquiorra.
Čtvrtý Espada na to nijak nereagoval. Za jeho zády se ozvalo ještě hlasitější zavrčení. Pak bylo ticho několik minut.
"Hodláš mě ignorovat dlouho, Ulquiorro?"
Ticho.
"Ulquiorro!" zařval... tedy spíš naštvaně zavrčel modrovlasý Espada.
"Co ode mě chceš, Grimmjow?" vzdal to konečně Ulquiorra.
"Nudím se."
"A co já jako s tím?"
Grimmjow se po něm místo odpovědí ohnal pěstí. Ulquiorra jeho ruku zastavil, aniž by se na něj podíval.
"Přestaň, Grimmjow. Nechci bojovat. Jdi někam jinam."
Grimmjow vytrhl svou ruku z jeho sevření a trochu zmateně se na něj podíval. Sedl si na okraj věže vedle tmavovlasého Arrancara a chvíli ho jen tak pozoroval.
"Co je zas?"
"Vypadáš nějak zamyšleně," uvědomil si Grimmjow, když se mu konečně podařilo podívat se mu do tváře. Tedy Ulquiorra vypadal vždycky tak nějak chladně a zamyšleně, ale teď to bylo víc zřejmé.
Ulquiorra se na něj podíval svýma zelenýma očima, ale neřekl ani slovo.
"O čem přemýšlýš?"
"To není tvoje věc."
"No tak, Ulquiorro. Nebuď pořád taková netykavka," mračil se Grimmjow. Tohle na něm nejvíc nesnášel. Ulquiorra byl vždycky tak odměřený, že s ním nebyla zábava, dokud ho Grimmjow pořádně nevyprovokoval. Věděl, že Ulquiorra má strach s ním bojovat, takže se nakonec vždycky jen bránil, než Grimmjowa přestalo bavit na něj útočit. Grimmjow chodil Ulquiorru otravovat a provokovat a následně na něj útočil, protože doufal, že jednou ho konečně přiměje v boji a porazí ho.
"Myslíš si, že jsou naše srdce stejná jako srdce lidí?" zeptal se po chvíli mlčení Ulquiorra.
Grimmjow byl hodnou chvíli naprosto zmatený. To tu opravdu celou dobu přemýšlí o tomhle?!
"Řekl bych, že jo. Srdce je nejdůležitější orgán v těle jak u lidí nebo Shinigami, tak i u nás," řekl nakonec.
"Takhle jsem to nemyslel. Kromě toho není snad nejdůležitější mozek?"
"Jak teda? A není to jedno? Srdce, mozek...potřebuješ oboje. Tak jak jsi to myslel?"
Ticho. Uběhlo několik minut a Ulquiorra stále mlčel.
"Ulquiorro?"
"Možná jsem to tak myslel. Nejsem si jistý," mumlal si spíš pro sebe tmavovlasý Espada.
"Proč tady mluvíme o srdci?"
Zdálo se, že si Ulquiorra rozmýšlel jestli mu to řekne nebo ne.
"To ta kniha," připustil.
"Jaká kniha?"
Ulquiorra si místo odpovědi rozepl část zipu, čímž odhalil svou díru, vytáhl knihu a zase zip zapl. Grimmjowa napdalo, jestli má z vnitřní strany kapsu. Ulquiorra mu knihu padal. Měla měkkou vazbu, byla docela tenká a na přebalu byl...
"Vážně, Ulquiorro? Není tohle čtení spíš pro ženu?" smál se Grimmjow a odhodil knihu nepochybně patřící k červené knihovně někam za ně."To ano, ale..."
"Kde jsi k tomu vůbec přišel?" přerušil ho Grimmjow se smíchem. Ulquiorra ho probodl naštvaným pohledem, tak se raději smát přestal.
"Vlastně jsem ji našel. Nedřív jsem ji chtěl vyhodit, ale...no dobře, taky jsem se nudil."
"TY?!"
Další naštvaný pohled.
"Dobře, tak sis to přečetl. Nesměju se, vidíš? Co to má co dělat se srdcem?"
"Kdybys to nehodil někam..." Ulquiorra se ohlédl, ale kniha nejspíš spadla někam dolů. "...pryč, nemusel bych ti to vysvětlovat."
"Ulquiorro, prostě mi řekni o co jde. Tohle totiž začíná být zajímavější, než jsem čekal.
"Ta kniha v podstatě tvrdí, že srdce dokáže víc, než jen pumpovat krev do tvého těla a udržet tě při životě. Jakoby...nevím jak to říct. Jakoby to bylo centrum pocitů."
"Dobře. Absolutně nevím, o čem to sakra mluvíš. Srdce je centrum pocitů? A co jako?"
"Řekněme, že jsi normální člověk a...jsi v té knize."
"Fajn. Jsem člověk v knížce pro ženský. Skvělý," mumlal si pro sebe zlostně Grimmjow.
"Budeš s někým, kdo tě fyzicky přitahuje, takže nejspíš budeš cítit nějaké vzrušení a to všechno okolo."
"Zatím chápu. V čem je problém?"
"No...Jak k někomu může tvoje srdce zahořet láskou? Co je to za pitomost? Nebo plesat radostí? Copak srdce plesá? A když už jsem zmínil to vzrušení, není to snad způsobeno jen zvýšenou srdeční aktivitou? Ale proč by se ti rozbučelo srdce, jen kvůli tomu, že se tě někdo dotkne. Zdá se mi, že lidé to prostě všechno přehání. T přeci nedává smysl. Proč vůbec staví nějaké pocity nad rozum? Mozek pracuje téměř neustále, tak jak by mohl přestat, jen kvůli nějakému vzrušení?"
Grimmjow se při pohledu na rozčíleného Ulquiorru neubránil smíchu.
"Co je?"
"Nic...heh...jen...bože..uf. Dobrý. Vážně tě rozčílila taková hloupost?"
"Nerozčílilo mě to. Jen mě prostě zajímá jestli je na tom něco pravdy. A jestli ano, funguje to stejně i u nás? Nejsme už Dutí, ale nejsme ani tak úplně lidé. Možná je to u nás jiné," přemýšlel nahlas Ulquiorra.
Grimmjow se k němu přisunul blíž a trochu se k němu naklonil. Ulquiorra přestal mluvit a nechápavě se na něj podíval.
"Co to děláš?" zeptal se ho a trochu se odtáhl. Grimmjow roztáhl rty v děsivém úsměvu. V hlavě se mu začínal rýsovat plán. Tohle vypadalo na docela velkou zábavu.
Zdálo se totiž, že Ulquiorru tohle zajímá víc, než by byl nahlas ochotný připustit. Už jen to, co mu řekl by si normálně nechal pro sebe. Ano, tohle vypadalo, že se Grimmjow bude ještě dobře bavit. S Ulquiorrou. Ať chce nebo ne. Ačkoliv by bylo lepší, kdyby chtěl.
"Chceš to zkusit?" navrhl a naklonil se ještě blíž. Pravou rukou sevřel obě Ulquiorrova zápěstí. Jakmile se Ulquiorra pokusil znovu odtáhnout, prudkým trhnutím ho přinutl zůstat na místě.
"Nesnaž se mi nikam utýct. Já to vím, Ulquiorro. Vidím to na tobě," zavrněl mu do ucha. Pak se trochu odtáhl, aby se mu mohl podívat do očí. Na první pohled vypadal Ulquiorra naprosto chladně a nezúčastněně, jako vždy. Grimmjow so ale v jeho očích všiml záblesku nejistoty a ještě něčeho, co nedokázal pojmenovat.
Ještě chvíli a bude ho mít tam, kde chtěl.
"Co víš?"
"Jak moc bys to chtěl zkusit. Tady a teď, se mnou. Tak to udělej, " pobídl ho.
Ulquiorrův pohled na chvíli spočinul na modré obloze. Pak se pomalu naklonil blíž k modrovlasému Arrancarovi. Otřel se svými rty o ty jeho. Grimmjow trochu pootevřel ústa a vpustil tak Ulquiorrův nedočkavý jazyk.
Zatímco se jejich jazyky vzájemně proplétaly, Ulquiorrova ruka se mu zapletla do vlasů. Nemohl říct, že je to nepříjemné. Vlastně to nebylo tak špatné, jak čekal. Trochu zvláštní, to ano. Ale nic moc to s ním nedělalo. Jenže Grimmjow se tomu nedivil. Ulquiorra byl na jeho vkus ař příliš opatrný.
Po několika dlouhých minutách se od sebe konečně odtáhli. Chvíli na sebe mlčky zírali. Pak se Ulquiorra zvedl.
"Tak? Cítil jsi něco?" zajímal se Grimmjow.
"Ne. Buď jsou to hlouposti nebo..." nechal větu nedokončenou. Věnoval mu ještě jeden pohled a pak seskočil dolů.
Grimmjow následoval jeho příkladu a zastoupil mu cestu. Nemohl si přeci nechat jen tak utíkat zábavu.
"Počkej, počkej! Nemůžeš jen tak odejít! Ještě jsme neskončili," zastavil ho. Pak se po něm bez varování ohnal a přirazil ho ke zdi věže.
"Co to sakra děláš?!" vyjel na něj Ulquiorra s rukou na jeho odhalené hrudi. Kdyby se rozhodl teď použít cero...
"Teď je řada na mě," zazubil se Grimmjow a dravě se vrhl na jeho rty. Tyhle polibky už nebyly tak opatrné. Naopak, Grimmjow nejednou silně skousl ret druhého Arrancara až mu tekla krev. A nespokojil se jen s tím. Jednou rukou se opíral o zeď, zatímco druhou prudce škubl za černé vlasy, čímž přinutil Ulquiorru zvrátit hlavu.
Grimmjow se otrhl od jeho rtů a přesunul se k jeho odhalenému krku. Rty laskal bílou kůži, obsem tam ji stiskl mezi zuby. V takových případech Ulquiorrovi nejdnou unikl bolestný sten, když mu šestý Espada prokousl kůži, jindy tak tvrdou a odolnou, nyní nečekaně citlivou.
Grimmjow cítil jeho ruku na svém zátylku. Uvědomil si, že Ulquiorra se k němu snaží co nejvíce přitisknout. Bolestné steny se brzy změnili na slastné, jak se Grimmjow pomalu propracovával níž.
Nechal si tmavé vlasy vykloouznout mezi prsty. Místo toho ruku přesunul k zipu a pomalu ho úplně rozepl. Prsty pomalu obkroužil díru v jeho hrudi. Jednou. Dvakrát. Třikrát. Odměnou mu byl další slastný sten. Jazykem kopíroval pohyb ruky.
Ani na malý okamžik nespustil oči z Ulquiorrovi tváře. Chtěl to vidět. Chtěl vidět jak ta kamenná tvář ožívá pod přívalem těch lsatných pocitů, které v něm probudil. Chtěl vidět jeho zelené oči, nyní z části přivřené, zastřené touhou a vzrušením. Bylo to pro něj více, než malé vítězství. Ulquiorra Cifer kvůli němu odhodil ten odměřený výraz, sténal slastí...a to se zas tak daleko nedostali.
Grimmjow se od něj odtáhl Ruku nachal položenou uprsotřed jeho hrudníku, prsty se zlehka dotíkajíc okraje díry.
Ulqiourra pomalu otevřel oči a zmateně na Grimmjowa zamrkal.
"Srdce ti bije jako by ti brzy mělo vyskočit s těla ven. Už to cítíš?"
"Ano, teď už ano," přisvědčil Ulquiorra. Přitáhl si Grimmjowa k poslednímu rychlému polibku. "Měli bysme už jít," řekl, když se od sebe zase odtáhli.
"Dobrý nápad."
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

A jak jsem slíbila tématický obrázek:
Fotila jsem přes mobil, takže kvalita tomu i odpovídá.
Jinak je to celé kreslené černým centropenem (0,1).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siginitou Siginitou | Web | 15. února 2017 v 8:47 | Reagovat

Moc povedený :)

2 Kathy Kathy | 15. února 2017 v 18:23 | Reagovat

[1]: Děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama